Ciadella Bianca Davaroni

DALŠÍ AKTIVITY...

LOVECKÝ VÝCVIK: 

  

   

 

     

 

Proč vlastně Field Trial ?? 

Máte-li, jako milovník stavěcích psů to štěstí a dostane se Vám do "ruky" jedinec (bez ohledu na plemeno) z chovu, kde se dbá na vrozené vlastnosti stavěcích psů, pak velice rychle pochopíte základní filosofii zkoušky FT. Je to jako kynologická "pohádka", ale opravdu takoví jedinci a to i různých plemen, existují. Psík již od útlého věku prokazuje značnou vitalitu, jeví nezvyklý zájem o pach zvěře a většinou brzy vystavuje.Větření zvěře vyhledává vysokým nosem a dokáže zvěř najít rychle a to i v místech, kde jí naprosto nečekáte.Jedná - li se o dobrého "trailera", jednoznačně preferuje pernatou zvěř a jeví minimální sklony ke štvaní.Další důležitou vlastností je schopnost psa mít kontakt s vůdcem - tedy lovit (vyhledávat zvěř) pro svého pána a ne na vlastní pěst pro svoje potěšení.Pes, který má tyto vlastnosti, zvládne polní zkoušku bez větších obtíží a jeho majitel nemusí být nikterak fundovaný drezér.
Když už padlo slovo "drezér", neodpustím si poznámku, že největšími "škůdci" chovu stavěcích psů jsou právě drezéři. Jak tomu rozumět? Pes, který nemá výrazně vyjádřenou vlohu k vystavování  a spíše by štval, se díky práci drezéra kvalifikuje do chovu a pak tuto vlastnost předává na potomstvo. Dostane - li takového psa méně zkušený kynolog, je rozčarování nad psem a většinou i nad plemenem.
A nyní se asi zeptáte, kam se poděli takoví psi hotoví od přírody ? Odpověď musíme hledat v nedávné historii. Do 2. světové války byl na chov stavěcích psů kladen jednoznačný požadavek - minimální časové nároky na výcvik, dobrá voditelnost, pevné vystavování, vytrvalost a žádné štvaní zvěře.Takto koncipované požadavky odpovídaly tehdejším potřebám lovu. Byla spousta koroptví, které se lovili jen v několika střelcích a zde byla úloha dobrého stavěcího psa nezastupitelná. Chronický štváč většinou nepřežil loveckou sezónu.
Zde někdo může namítnout "a co všestrannost?" Ano, byl chov stavěcích psů zaměřený na universální použití ,ale trochu jinak. Velký důraz se kladl na vlohy k všestranné práci, ale základ stále tvořila polní práce. Spárkaté zvěře nebylo tolik jako dnes a tak stavěcím psům při všestranné práci připadl lov srstnaté v lese a vodní pernaté. Dosled spárkaté zvěře byl většinou ponechán specialistům - barvářům.
Po 2.světové válce, se změnou politické orientace, se mění i filosofie lovu a s ní i kynologie. Lidová myslivost je hodnocena podle vyprodukovaných kilogramů na jeden hektar honitby, jsou pořádané velké společné lovy a stavěcí pes zde přebírá úlohu dohledávače a přinašeče střelené zvěře.Je preferován pes maximálně ovladatelný se spolehlivým přinášením a vlohy jako vystavování, schopnost vyhledat živou zvěř, systematicky prohledávat terén - to vše ustoupilo do pozadí. Prostě "stavěcí pes byl přizpůsobován podmínkám české myslivosti". K všeobecnému úpadku vlastností stavěcích psů při práci " před výstřelem" napomáhá i zkušební řád pro zkoušky z výkonu. Klade poměrně velký důraz na výcvikové discipliny a vlohy ustupují poněkud do pozadí. K dalšímu vzdálení se od základní myšlenky chovu stavěcích psů dochází při spojení chovnosti a lovecké upotřebitelnosti na podzimních zkouškách. Tyto zkoušky jsou považovány často za základ chovu a je eliminován vliv zkoušek vloh na chov stavěcích psů. Většina chovatelských klubů obrací tak pozornost  směrem ke zkouškám podzimním = lovecká upotřebitelnost. Pokud si pozorně prostudujete  zkušební řád pro PZ, není špatný, protože vychází ze zkušebních řádů před 2. světovou válkou. Neštěstím se ale stává jeho praktická aplikace a to zejména v 80. letech, kdy je značný úbytek drobné zvěře. Pod tíhou " lovecké upotřebitelnosti " skládají zkoušky stavěcí psi bez ohledu na to, zda vystavují či nikoliv, jen na základě výcvikových disciplin - přinášení, vlečky, dohledávky, přinášení kachny z hluboké vody. Možná se Vám mé tvrzení zdá přehnané, ale pokud vezmete výsledky z podzimních zkoušek za posledních 10 nebo 15 let, pak zjistíte, že důvodem neobstání na těchto zkouškách je asi l% nevystavení, možná i méně.Vždy se to nějak udělalo, aby pes obstál, když tak pěkně udělal vlečky a dohledávky. A tady se dostávám opět k otázce - proč vlastně Field Trial ?
Pro nezasvěcené bych jen připomenul, že mezinárodní zkušební řád FCI je platný ve všech členských zemích FCI a podmínkou obstání na této zkoušce je kladný bod na pernaté  zvěři na jarním FT. Bod na srstnaté se uznává jen na podzimním FT s přinášením a zde může pes získat maximálně hodnocení velmi dobře. I zde byla naše kynologie osobitá a mezinárodní zkušební řád pro FT byl upraven do našich podmínek. Tato zkouška se od 70 let pořádala a to jako specifická zkouška pro anglické stavěcí psy. Dobře si pamatuji na své kynologické začátky, kdy zkouška FT byla zejména  o tom, zda pes přiznává či nepřiznává a bez obtíží obstál pes, a to i jako vítěz, který pouze běhal za svým partnerem a jen mu přiznával. Při pohledu zpět do minulosti,dnes vidím velikou zásluhu, pana MUDr.Ladislava Brunclíka, který za doby železné opony začal pořádat nejprve FT s mezinárodní účastí a později mezinárodní FT. To byla pro nás jediná šance přijít do kontaktu s opravdovými trailery. Práce těchto psů byla tehdy obecnou kynologickou veřejností hodnocena  jako zcela nepřijatelná, protože by se nedali použít ke společnému lovu.Měl jsem to životní štěstí, že jsem se sblížil s panem Karl Wolfem, který mě přiblížil filosofii trailu a hlavně jsem jeho prostřednictvím získal plemenný materiál vynikajících kvalit a na vlastní " kůži " jsem se přesvědčil, co je to " hotový pes od přírody".
V čem se tedy liší mezinárodní řády FCI pro FT a řády ČMMJ pro pořádání zkoušek loveckých - stavěcích psů ?
Řády FCI pro FT jednoznačně staví do popředí typickou vlastnost stavěcích psů a tou je vystavení zvěře. Nepřipouští možnost obstát psu, který tuto vlohu neprokáže. Je tedy nad míru jasná důležitost této zkoušky pro chov stavěcích psů a to i proto, že nejen vystavení, ale i vytrvalost, schopnost prohledat terén, náruživost s jakou pes zvěř vyhledá a v neposlední řadě i styl rasy, jsou důležitou podmínkou úspěchu zvládnout úskalí FT. Pokud by stavěcí psi na zkouškách podle řádů ČMMJ byli posuzováni  podle stejných měřítek, a to tyto řády také připouštějí, byla by situace v chovu stavěcích psů příznivější. Zde ale bohužel příliš silně do popředí vystupuje požadavek složení této zkoušky za účelem lovecké upotřebitelnosti a vyřazení psa pro nevystavení zvěře se prostě " nenosí".
Z celého textu by mělo jednoznačně vyplynout, že FT je nezastupitelná zkouška pro chov stavěcích psů a to bez ohledu na plemeno. FT není, jak se někteří domnívají, " lítání" v poli, ale schopnost psa terén systematicky prohledat v typickém stylu pro to či ono plemeno, najít a vystavit zvěř. Dále prokázat patřičnou loveckou náruživost, chytrost, vytrvalost ,ovladatelnost a schopnost psa pracovat pro svého pána. Máme - li před sebou stavěcího psa výše popsaných kvalit, není pochyb, že FT ( jarní i podzimní) je ta nejvyšší kvalifikace pro stavěcího psa.

 

 

Práce stavěcího psa z pohledu rozhodčího

"Jak sladké je jíti za bílou skvrnou" - to jsou slova Dr. Steinitze, velkého chovatele německých krátkosrstých ohařů. A tou bílou skvrnou byl jeho pointer Bar Nižbor. V těchto slovech je vyjádřen zásadní rozdíl ve stylu polní práce anglického a kontinentálního stavěcího psa.

Nejde zde jen o fakt lovu, ale o estetický zážitek, který lov pernaté zvěře s anglickým stavěcím psem povyšuje do sféry uměleckého díla. Jako rozhodčí, který měl možnost posuzovat řadu mezinárodních soutěží, musím říci, že je úplně jedno, zda je ona skvrna bílá, černá nebo červená, ale záleží na kvalitě jedince jednotlivého plemene anglických stavěcích psů. Velkou roli zde však také hraje předvedení psa na parkuru.

Pojďme se podívat, jak takového uměleckého díla dosáhnout.Hlavním protagonistou je zde pes a jeho vrozené vlastnosti, které musí vůdce dokázat správně rozvinout a v konečné fázi na parkuru prezentovat. Naše šance stoupají s jedincem, který od ranného věku má zájem o zvěř, vystavuje, nemá snahu štvát a při vyhledávání zvěře preferuje pernatou.

Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že je hrozně důležité, s jakým druhem zvěře se mladý pes potká nejprve. Vždy se snažím, aby to byli koroptve, které dokáží nejlépe rozvinout vlohu vystavování.Tím, že neodbíhají tak jako bažant, dávají mladému psu konstantnost pachu a nutí jej k pevnému vystavení. Druhým předpokladem je kontakt psa a vůdce. V podstatě jde o poslušnost, ale nikoliv o dril, který psu svazuje "ruce" a brání vlastní iniciativě. Jako ideální stav lze považovat souhru psa a vůdce, kdy pes ukazuje svoji loveckou iniciativu, přidělený terén prohledá tak, že nevynechá žádný kus, nejeví dojem zadržení, ale při tom je plně v rukách vůdce. Vznik této souhry vyžaduje řadu hodin systematické práce v poli a dostatek kontaktu se zvěří.Vůdce musí být ve dvojici se psem dominantní, dokázat nenásilně prosadit svou vůli - poslat psa tam, kde lze předpokládat zvěř ( i vůdce by měl mít lovecký instinkt - hledat zvěř hlavně při krajích, nikoliv uprostřed velkých lánů. Za horkého počasí tam, kde je voda a stín apod. Důsledně dbát při hledání, aby pes dělat otáčky proti větru, nezabíhal za vůdce a poskytnout psovi čas, aby mohl přidělený parkur systematicky prohledat. V praxi to znamená, aby vůdce zbytečně "neletěl" dopředu, čímž nutí psa vynechávat místa v terénu a nebo zabírat příliš velké kusy, které nosově není schopen obsáhnout. Nebát se psa poslat i několikrát na stejné místo, protože při prvním proběhnutím terénem i velice dobrý pes může zalehlou zvěř minout. Nerušit psa přílišným pískáním a hlasitými povely, protože tyto podněty určitým způsobem na krátkou dobu nutí psa "vysadit" nos a orientovat se jinými smysly na vůdce (zrak a sluch). Přílišná hlučnost také vede k tomu, že pernatá zvěř velice brzy odbíhá nebo odlétá. Nehlučné chování by si měli také vštípit i rozhodčí !!

Velice důležité je vědět, že stejně jako koně vedeme nejen pomocí otěže, ale i sedem a holení, tak psa v poli vedeme hlavně pohybem !! A to ne ukazováním rukou, ale je třeba psovi naznačit směr hledání pohybem celého trupu do žádaného směru. Dobrý vůdce je i dobrým "sportovcem". V praxi to znamená, že dokáže tolerovat chyby psa, respektuje partnera a korektně se chová k verdiktu rozhodčích.Snahou vůdce by měla být kvalitní prezentace a s ní spojený estetický zážitek z "bodu" pro přítomné. Případný neúspěch akceptovat s nadhledem a nebrat jej jako životní tragedii. Vždyť ne každý start musí být spojen s vítězstvím.Jsem velice rád, že v řadách našich vůdců máme opravdové "sportovce a hlavně sportovkyně", od kterých by se řada tzv. "zkušených" vůdců mohla učit.

Mariánské Lázně 8.8.2004
Dr. Novotný 

Převzato z českého poiter a setter klubu. www.pointer-setter.cz

Výcvik loveckých psů

Se speciálním výcvikem psa k lovu je možné začít až po dokonalém zvládnutí cviků základní poslušnosti.

Výcvik k honitbě se dá rozdělit do těchto tří skupin:
- výcvik v lese
- výcvik v poli
- výcvik ve vodě

VÝCVIK V POLI

Výcvik v poli zahrnuje tyto disciplíny:
- hledání
- vystavován
í - postupování
- klid před zvěří
- sledování přirozené a umělé stopy
- dohledávání postřelené zvěře
- odvaha psa na škodnou

Hledání
Hledání je nejdůležitější disciplínou, která je klasifikovaná na zkouškách vloh. Podle zkušebního řádu má být hledání příčné, soustavné, prostorné, vytrvalé a rychlé. Pes by neměl vynechat žádné místo, kde by mohla být zalehlá zvěř, a při hledání má využívat horního větru.
Výcvik vyžaduje trpělivost, pochopení a citlivý přístup. Někteří psi se drží u nohy psovoda, aniž by měli zájem hledat, jiní zase velmi brzy vyrážejí vpřed a divočí. Rozdílný může být také způsob hledání, někteří psi hledají od začátku s vysokým nosem, jiní hledají zpočátku s nosem u země. Pes, který hledá zpočátku s vysokým nosem, používá spíše zrakový, než čichový vjem, a proto jej berte při výcviku spíše do lesa nebo do vyššího porostu, abyste jim zaclonili výhled a donutili je pracovat nosem. Naproti tomu se psem, který stále šňupe u země, přejděte k výcviku v poli nebo na louce, a voďte jej proti větru.
Ze začátku navykejte psa hledat pouze do kratší vzdálenosti před vámi, vzdálenost 50 m postačí. Před případným vyběhnutím za zvěří jej zarazte povelem. Psa, který příliš o hledání nejeví zájem, často povzbuzujte. Svého psa naučte, aby na povel měnil směr hledání. Na upažení pravé ruky by měl pes reagovat tak, že poběží doprava a naopak. Zpočátku při upažení vykročte směrem, kterým má pes běžet. Při cvičení byste měli být neustále proti větru.

Vystavování
Vystavování je přirozenou vlastností ohařů. Většina psů zvěř ihned po navětření vystavuje, je však potřeba rozlišovat, jestli vystavuje zrakem, tzv. na viděnou nebo nosem. Pokud pes navětřuje nežádoucí zvěř, postupujte s ním rychleji, abyste mu nedali možnost vystavovat, vyplašené zvěři v tom případě nevěnujte žádnou pozornost. Chybou je také, když se pes zvěři úmyslně vyhýbá. To může být důsledkem příliš hrubého zacházení se psem při nácviku klidu před zvěří. Příliš temperamentní psi se mohou dopouštět tzv. krátkého vystavování, které je také považováno za chybné. Dobu vystavování lze prodloužit tím, že při výcviku psa uvážete na dlouhou šňůru a na místě jej udržíte povelem. Současně psa uklidňujte a chvalte. Psa cvičte až do té doby, dokud sám pevně a klidně nevystavuje

Postupování
Při této disciplíně pes nesmí za zvěří vyrážet, ale má za ní bez povelu postupovat. Zpočátku nechejte uvázaného na šňůře a nechte jej pomalu postupovat. Na začátku cvičení velte psovi povelem "Postupuj!". Pokud pes postupuje klidně a pomalu, nezapomeňte jej pochválit. Chybou je, pokud pes postupuje ke zvěři příliš blízko nebo když neudrží s ubíhající zvěří kontakt.

Klid před zvěří
U této disciplíny je důležitý nácvik povelu "K zemi!" ("Daun!"). Klid před zvěří se upevňuje při nácviku vystavování. Pokud pes vystavuje pernatou zvěř, pochvalte jej, a když pták vzlétne, dejte psovi povel "K zemi!". Tento cvik opakujte tak dlouho, dokud pes nezachová před pernatou zvěří klid. Při nácviku klidu před srstnatou zvěří je potřeba odnaučit psa štvaní zvěře na viděnou. Příliš temperamentního psa udržujte neustále ve vaší blízkosti, případně používejte dlouhou šňůru či jiné prostředky.

Sledování přirozené a umělé stopy
Toto cvičení se provádí na stopě vůdce, na přirozené stopě zdravé zvěře a na stopě vlečené zvěře.
Ke cvičení na stopě vůdce je zapotřebí pomocník, který psa drží, zatímco vůdce se vzdálí a skryje se. Zpočátku by měla být vzdálenost úkrytu kratší, asi 100 kroků, postupně se vzdálenost prodlužuje. Pomocník nasadí psa na stopu a použije povel "Stopa!". Pokud pes zvládá tento cvik na kratší i delší vzdálenost, znesnadněte tento úkol tím, že vůdce při vzdalování se několikrát změní směr. Později také pomocník pouští psa na stopu volně, bez šňůry.
Dlouhou šňůru používejte i při cvičení na přirozené stopě zvěře . Cvičte psa na takové stopě zvěře, kterou neviděl odbíhat. Vůdce si však vždy musí přesně zapamatovat dráhu stopy. Nasaďte psa na stopu a velte "Stopa!", pes by měl přesně a náruživě sledovat stopu.
Také cvičení na uměle pobarvené stopě - vlečce je zapotřebí psa uvázat na dlouhou šňůru. Stopu zakládejte vždy po větru a zpočátku použijte zvěř, kterou pes dobře zná nebo ji už přinášel. K nácviku této disciplíny je zapotřebí pomocník, který založí stopu a alespoň%n na dvoumetrové šňůře ji táhne za sebou, samozřejmě tak, aby to pes neviděl. Na konci vlečky pomocník zvěř zanechá a ukryje se. Ze začátku cvičení zakládejte vlečky krátké, později je prodlužujte a znesnadněte několika tupými úhly. Při správně provedeném cviku je pes nasazen na stopu, na jejímž konci zvěř uchopí a aportuje zpět na začátek stopy. Zde usedne před vůdce a zvěř odevzdá. Pokud pes ztratí stopu, chvíli jej nechte, aby sám chybu opravil, popřípadě jej znovu na stopu naveďte. Cvik provádějte se psem uvázaným na dlouhé šňůře, dokud pes nezvládá tento úkol dobře. Potom jej začněte připravovat k nácviku na volno. Při nácviku na volno vyjděte několik kroků se psem a dejte mu povel "Stopa!" a "Přines!". Pokud pes zvěř neaportuje, projděte s ním celou stopu znovu. Denně nacvičujte maximálně tři vlečky, aby psa toto cvičení nepřestalo bavit.
Dohledávání
Dohledávku lze rozdělit na dohledávání střelené nebo pouze postřelené zvěře. Při nácviku dohledávky střelené zvěře ukryjte zvěř po větru do porostu tak, aby pes tento úkon neviděl. Vydejte povel "Hledej!" a "Přines!". Pokud pes zvěř navětří, uchopí a přinese, nezapomeňte jej pochválit a odměnit pamlskem. Cvik opakujte a k nácviku této disciplíny používejte různou zvěř. Cvik je vykonán správně, když pes spolehlivě přinese zvěř pouze na povel "Hledej!".
Dohledávka postřelené zvěře se nacvičuje podobně jako nácvik sledování stopy zdravé zvěře. Cvičte se psem nejprve na šňůře, později na volno.

VÝCVIK V LESE
Výcvik v lese zahrnuje tyto disciplíny:
- slídění
- nahánění
- šoulání
- chování psa na stanovišti

Slídění
Slídění v lese znamená v podstatě totéž, co hledání v poli. Pes však v lese hledá v kratší vzdálenosti před vůdcem tak, aby byl stále na dohled. Pes sám by také stále měl jevit zájem o kontakt s vůdcem. I v lese má pes příčně hledat, vystavovat, zachovávat klid po výstřelu a střelenou zvěř aportovat. Samozřejmostí je, že pes nesmí zvěř štvát. Povel "K zemi!" ("Daun!") nedávejte psovi v lese hlasem, nýbrž posunkem - zdvihnutím paže. Nácvik provádějte tak, že psa vypustíte povelem "Hledej!", a pokud se vzdálí více jak na 30 m, dejte povel "K zemi!" ("Daun!"). Takto postupujte až do doby, než pes navykne na to, že se nemá více vzdalovat.

Nahánění
Nahánění je pro psa poměrně náročný úkol, musí prohledat určenou houštinu, ve které nesmí zvěř vystavovat, ale z houštiny zvěř vyhnat a nahánět ji směrem k vůdci. Při nahánění by měl být pes hlasitý, zkušený vůdce již podle intonace hlasu později pozná, jakou zvěř pes nahání. Nácvik provádějte tak, že se od psa vzdálíte na několik kroků a vydáte povel "Hledej!". Vzdálenost postupně prodlužujte a později již povel nevydávejte.

Šoulání
Při této disciplíně jde pes u levé nohy vůdce, volně nebo na šňůře, případně může jít také za vůdcem. Nesmí však vůdce předbíhat. Zpočátku voďte psa na šňůře po úzkých cestách a vydávejte povel "Za paty!". Až se toto pes naučí, občas při chůzi vystřelte, aby si zvykl po výstřelu zůstat klidný. Později při chůzi psa odložte a pokračujte dále v chůzi. Asi po 50 m psa opět přivolejte, pes by měl pokračovat v chůzi za vámi. Při odložení psa a vzdálení se se skryjte a vystřelte, pes musí zůstat klidně ležet. Při šoulání by se neměly používat hlasité povely, naučte tedy psa na posunky.

Chování psa na stanovišti
Na stanovišti by měl být pes klidný a tichý. Přivázaný pes je při zkouškách hodnocen nižší známkou. Při nácviku se vzdalujte a bedlivě pozorujte chování psa. Okamžitě zarazte každý jeho pohyb a uklidněte jej. Požádejte pomocníka, aby několikrát vystřelil, a ani vy nešetřete patronami. Často psa uklidňujte a chvalte.

Další disciplíny:

Práce na barvě
Tato disciplína může být čtyřmi způsoby, při zkouškách musí vůdce předem ohlásit, jakým způsobem pes tento úkol provede.

Vodič
Při plnění tohoto úkolu pes vede svého vůdce k srnčí zvěři. Pes je uvázán na minimálně 5 m dlouhém řemeni, vůdce jej volným krokem následuje. Při nácviku používejte povel "Stopa!", velmi důležité při této disciplíně je nácvik práce na řemeni. Při cvičení využijte pomocníka, který dělá stopu, nejprve je dráha krátká a silně pobarvená, postupně stopu prodlužujte a ubírejte barvy. Pes zvěř pouze vyhledá, neaportuje ji.

Hlásič
Pes je veden část dráhy na řemeni, pak je volně vypuštěn a sleduje stopu, nalezení zvěře má pes vytrvale hlásit až do příchodu svého vůdce. K tomuto cvičení připravujte psa od mládí, seznamujte jej s povelem "Hlas!" (Nácvik jako na povel "Štěkej!"). Přiveďte psa ke střelenému srnci (můžete si vypomoci vycpanou srnčí kůží) a velte "Hlas!". Pokud pes štěkne, pochvalte jej. Pokud chce pes srnce aportovat, zarazte jej povelem. Je nutné psa naučit, aby u zvěře zůstal a nález hlásil. Docílíte toho tím, že po každém štěknutí se ke psu přiblížíte, po čase si uvědomí, že vás vlastně přivolává.

Oznamovač
Stejně jako hlásič pracuje oznamovač zpočátku jako vodič, potom je volně vypuštěn a sleduje stopu. Po nalezení zvěře se pes vrací k vůdci, oznámí mu, že zvěř našel a dovede ho k ní. Oznámit nález svému vůdci může pes různými způsoby, při zkouškách je však potřeba předem ohlásit tento způsob. Pes může oznamovat vyskakováním, taháním za rukáv, za vodítko nebo klůckem.
Oznamování pomocí klůcku není náročné na výcvik a znamená, že pes si s sebou na obojku nese připevněný klůcek, který po nalezení zvěře uchopí do mordy a přinese vůdci, čímž oznámí, že úkol splnil. Při nácviku musí pes vědět, že se nesmí zvěře dotknout. Zpočátku zavěste klůcek tak nízko, aby jej při chůzi pes cítil. Velte "Přines!" a ukazujte přitom na klůcek. Až pes tento úkol zvládá, postupně zkracujte zavěšení klůcku.

Hlasitý oznamovač
Tento způsob práce je kombinací hlásiče a oznamovače. Pes nalezení zvěře hlásí, a hlásí i během doprovodu vůdce ke zvěři.

VÝCVIK VE VODĚ
Výcvik ve vodě zahrnuje tyto disciplíny:
- ochota práce v hluboké vodě
- nahánění v rákosí
- dohledávání střelené kachny
- přinášení kachny z hluboké vody

Ochota práce v hluboké vodě
Tato disciplína zahrnuje plavání a poslušnost, ale pes musí také dokázat, že se vody nebojí. Většina loveckých psů vodu miluje, proto tuto vlastnost upevňujte. Cvičení ve vodě provádějte vždy za teplého počasí. Psovi házejte do vody klacík, který bude aportovat s povelem "Přines!". Naučte psa, aby do vody vstupoval na povel, např. "Do vody!". Zpočátku můžete se psem vstupovat do mělké vody také vy sami. Pokud pes ještě neumí plavat, provádějte s ním výcvik nejprve v mělké vodě. Za dobrý výkon nezapomeňte psa chválit. Při výcviku nikdy psa neházejte do hluboké vody. Cílem cvičení je, aby pes na váš rozkaz skočil do vody v jakémkoli místě a bez zaváhání.

Nahánění v rákosí
Při této disciplíně by pes neměl zvěř vystavovat. Cvičte zpočátku v řídkém porostu a v místě, kde má pes možnost nasát dostatek pachů. Ze začátku cvičení vstupujte do porostu se psem s povelem "Hledej!" a "Vpřed!". Když pes zůstane v porostu stát, vydejte opět povel "Vpřed!". Ukažte psovi smysl jeho práce tím, že se pokusíte zasáhnout vylétající pernatou zvěř.

Dohledávání střelené kachny
Při tomto cvičení vhoďte do vody zastřelenou kachnu tak, aby to pes neviděl nejprve do mělké, později do hluboké vody. Cílem cvičení je, aby pes kachnu našel, příliš brzy ji nepouštěl a neotřepával se, ale usedl před vůdcem a čekal na povel "Pusť!".

Přinášení kachny z hluboké vody
Při této disciplíně musí pes na jeden povel - "Přines!" - skočit do hluboké vody, přinést kachnu a vsedě ji odevzdat. Před vydáním povelu "Přines!" dejte psovi povel "Sedni!" a sejměte mu obojek. Cvičení opakujte do doby, než pes spolehlivě plní úkol. Za dobře vykonaný cvik nezapomeňte psa chválit.